Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co je to JPO I až VI?


Pro účely plošného pokrytí území ČR jednotkami PO se dle operační hodnoty dělí jednotky PO do šesti kategorií JPO IJPO VI:

JPO I -jednotka Hasičského záchranného sboru ČR, zajišťující výjezd jednoho až tří družstev o zmenšeném početním stavu (1+3), družstev (1+5) nebo jejich kombinaci, poskytuje pomoc obcím speciální a ostatní technikou v území své působnosti, v místě dislokace plní úkoly místní jednotky PO; u početně málo obsazených stanic zpravidla v součinnosti s místní jednotkou SDH obce. Doba výjezdu z místa dislokace do 2 minut, doba příjezdu na místo zásahu do 20 min. Celkem je v ČR 234 jednotek JPO I s počtem 6443 příslušníků.

JPO II/1 jednotka sboru dobrovolných hasičů obce kategorie JPO II, která zabezpečuje výjezd družstva o zmenšeném početním stavu a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad 1000. Doba výjezdu z místa dislokace do 5 minut, doba příjezdu na místo zásahu do 10 min.

JPO II/2 jednotka sboru dobrovolných hasičů obce kategorie JPO II, která zabezpečuje výjezd dvou družstev o zmenšeném početním stavu a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad 1000. Doba výjezdu z místa dislokace do 5 minut, doba příjezdu na místo zásahu do 10 min. Celkem je v ČR 131 jednotek JPO II/1 + II/2 s počtem 2185 členů.

JPO III jednotka sboru dobrovolných hasičů obce kategorie JPO III, která zabezpečuje výjezd družstva a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad 1000. Doba výjezdu z místa dislokace do 10 minut, doba příjezdu na místo zásahu do 10 min. Celkem je v ČR 1384 jednotek JPO III s počtem 22863 členů.

JPO IV jednotka hasičského záchranného sboru podniku zřizovaná právnickou nebo fyzickou podnikající osobou; poskytuje speciální techniku na výzvu OPIS HZS ČR zpravidla na základě písemné dohody. Doba výjezdu z místa dislokace do 2 minut. Celkem je v ČR 111 jednotek JPO IV s počtem 3158 příslušníků.

JPO V/1 jednotka sboru dobrovolných hasičů obce kategorie JPO V, která zabezpečuje výjezd družstva o zmenšeném početním stavu a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel do 200. Doba výjezdu z místa dislokace do 10 minut.

JPO V/2 jednotka sboru dobrovolných hasičů obce kategorie JPO V, která zabezpečuje výjezd družstva a zřizuje se zpravidla v obci s počtem obyvatel více než 200. Doba výjezdu z místa dislokace do 10 minut. Celkem je v ČR 4993 jednotek JPO V/1 + V/2 s počtem 51470 členů.

JPO VI jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku zřizovaná právnickou nebo fyzickou podnikající osobou; poskytuje speciální techniku na výzvu OPIS HZS ČR zpravidla na základě písemné dohody. Celkem je v ČR 404 jednotek JPO VI s počtem 4143 členů.

Jednotky PO nezařazené do plošného pokrytí. Nezařazená jednotka sboru dobrovolných hasičů obce má základní početní stav jako jednotka kategorie JPO V/1. Nezařazené jednotky PO se zpravidla zařazují do druhého a vyššího stupně poplachu v poplachových plánech. Celkem je v ČR 1764 těchto jednotek s počtem 14035 členů.


Jednotky PO kategorie JPO I až JPO III na výzvu územně příslušného operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru ČR provádí zásah i mimo katastrální území obce v níž jsou dislokovány. Jednotky PO kategorie JPO IV až JPO VI plní úkoly jednotky v místně příslušném katastrálním území obce nebo areálu podniku svého zřizovatele, příp. na výzvu územně příslušného operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru poskytují speciální techniku. Po dohodě se zřizovatelem mohou být jednotky kategorie JPO IV až JPO VI využívány k zásahům i mimo svůj územní obvod.
(početní stavy jsou údaje za rok 2003)

 

Funkce členů výjezdové jednotky JSDHO



Velitel jednotky
Koncepčně a metodicky řídí jednotku v organizačním řízení, v operačním řízení velí jednotce při zásazích, provádí průzkum mimořádné události, určuje priority zásahu, rozhoduje o záchraně, evakuaci osob, určuje způsob její provedení a pořadí zachraňovaných a evakuovaných, rozhoduje o nasazení sil a prostředků na zdolání mimořádné události. Provádí záchranné práce a hasební zásah. Vede veškerou evidenci týkající se JSDH. Předkládá radě města návrhy n zlepšení činnosti JSDH.


Velitel družstva / zástupce VJ
V nepřítomnosti velitele jednotky jej v organizačním řízení zastupuje. V operačním řízení provádí průzkum mimořádné události, rozhoduje o prioritách zásahu, rozhoduje o nasazení sil a prostředků, určuje způsob záchrany a evakuace a jejích provedení.Provádí záchranné práce a hasební zásah. Provádí školení členů JSDH dle metodiky velitel jednotky.


Velitel družstva
V operačním řízení provádí průzkum mimořádné události, rozhoduje o prioritách zásahu, rozhoduje o nasazení sil a prostředků, určuje způsob záchrany a evakuace a jejích provedení. Provádí záchranné práce a hasební zásah. Provádí školení členů JSDH dle metodiky velitele jednotky.


Strojník / technik strojní služby
Vede evidenci o svěřené mobilní požární technice a agregátech, stará se o její provoz (STK, PHM apod.) Řídí mobilní techniku za použití výstražného světelného a rozhlasového zařízení, obsluhuje mobilní požární techniku a agregáty, provádí údržbu a drobné opravy. Provádí záchranné práce a hasební zásah dle rozkazů velitele.


Strojník
Řídí mobilní techniku za použití výstražného světelného a rozhlasového zařízení, obsluhuje mobilní požární techniku a agregáty, provádí údržbu a drobné opravy. Provádí záchranné práce a hasební zásah dle rozkazů velitele.


Hasič / technik chemicko-technické služby
Vede evidenci o svěřených prostředcích chemicko-technické služby (zásahové oděvy, přilby, protichemické oděvy, oděvy proti sálavému teplu, vzduchové izolační dýchací přístroje, křísící přístroje, lezecké vybavení, detekční přístroje atd.), provádí jejich zkoušky a revize. Vede evidenci o nasazení členů JSDH v těchto prostředcích a jejich expozici v nebezpečném prostředí. Provádí záchranné a hasební práce.


Hasič / technik spojové služby
Vede evidenci o svěřených spojovacích prostředcích (radiostanice, mob. telefony apod.), stará se o jejich provoz, údržbu a zkoušky. Provádí záchranné práce a hasební zásah dle rozkazů velitele.


Hasič
Provádí záchranné a hasební práce na rozkaz velitele.

 

Předepsané vybavení JSDHO požární technikou



Pro jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí existuje předpis (příloha č. 4 Vyhlášky MV č. 247/2001 Sb.), který stanovuje jejich základní početní stav a minimální vybavení požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany.


Základní početní stav členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a jejich minimální vybavení požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany
Vnitřní organizace jednotky Kategorie jednotky
JPO II/1 JPO II/2 JPO III JPO V/1 JPO V/2
Celkový početní stav členů 12 24 19 9 13
Počet členů v pohotovosti pro výjezd v dané kategorii jednotky 4 8 6 4 6
Funkce:
Velitel 1 1 1 1 1
Velitel družstva 2 5 2 1 1
Strojník 3 6 4 2 4
Hasič 6 12 12 5 7
Požární technika a věcné prostředky požární ochrany 3)
CAS - Cisternová automobilová stříkačka 1 1 1 - 12)
DA - Dopravní automobil 1 1 1 12) 12)
Automobilový žebřík do 30 m 12) 12) 12) - -
Automobilová plošina do 30 m 12) 12) - - -
Přetlakový ventilátor či odsavač kouře 11) 11) 11) - 11)
Motorová stříkačka 11) 11) 11) 1 1
Dýchací přístroj 4 4+41) 4 41) 41)
Vozidlová radiostanice 2 2 2 - -
Přenosná radiostanice 2 4 2 - -
Mobilní telefon 11) 11) 11) - 11)


1) Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce je vybavena uvedenou požární technikou, věcnými prostředky požární ochrany, jen pokud je to odůvodněno dokumentací zdolávání požáru objektů, jejichž ochranu před požáry a mimořádnými událostmi jednotka zabezpečuje.

2) Počet automobilových žebříků se shoduje s počtem automobilových žebříků, kterými je vybavena stanice typu P2 2hasičského záchranného sboru kraje.

3) Kromě minimálního vybavení požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany je jednotka sboru dobrovolných hasičů obce vybavována další požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany, okud je předurčena pro systém záchranných prací při dopravních nehodách, při haváriích, při živelných pohromách a ochranu obyvatel. To platí i v případech, kdy je nadstandardní vybavení požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany odůvodněno dokumentací zdolávání požáru objektů, jejichž ochranu před požáry a mimořádnými událostmi jednotka zabezpečuje. Vybavení požární technikou a prostředky požární ochrany může být zvýšeno až na jedenapůlnásobek limitů uvedených v tabulce.

 

Stupně poplachu



Každá událost vyžaduje jisté nasazení sil a prostředků a samozřejmě to vyžaduje nějaký systém svolání všech služeb. Je jasné, že nelze mávnutím proutku dostat na místo události hned deset jednotek a naopak není vhodné, aby třeba na místě byli hned všechny okolní jednotky jen za cenu, že to mají nejblíže.
Každá událost stejného typu má své specifikum.
Tím je myšleno, že třeba u dopravních nehod se zpravidla vyskytuje nějaké zranění, úniky PHM a jiných provozních kapalin a nepojízdné dopravní prostředky s možností vzniku požáru. Takže na takovou dopravní nehodu pojedou předurčené jednotky, které mají k události relativně nejblíže, ale zároveň jsou na takovou událost vybaveni technickými prostředky.
Na každý typ události je tedy stanoven počet jednotek, osob, techniky apod. a samozřejmě pořadí příjezdu, respektive pořadí svolávání sil a prostředků.
Pro každou událost existují čtyři stupně poplachu.

Například jedná-li se o typ události - požár

 

1. stupeň vždy jednotka HZS JPO I + 3 jednotky
2. stupeň vše co je v 1. stupni + dalších šest jednotek
3. stupeň vše co je v 1. a 2. stupni + dalších pět jednotek
zvláštní stupeň jakýkoliv potřebný počet jednotek




(1) - Stupeň poplachu předurčuje potřebu sil a prostředků pro záchranné a likvidační práce v závislosti na rozsahu a druhu mimořádné události a také na úrovni koordinace složek při společném zásahu.
(2) - V rámci integrovaného záchranného systému se vyhlašují čtyři druhy poplachu. Čtvrtý stupeň, který je označen jako zvláštní, je stupněm nejvyšším.
(3) - Potřebný stupeň poplachu vyhlašuje pro jedno místo zásahu velitel zásahu nebo operační a informační středisko při prvotním povolávání složek na místo zásahu. Operační a informační středisko může vyhlásit stupeň poplachu pro určité území postižené mimořádnou událostí, pokud je na něm více jak jedno místo zásahu.


První stupeň poplachu

První stupeň poplachu je vyhlašován v případě, že
a) mimořádná událost ohrožuje jednotlivé osoby, jednotlivý objekt nebo jeho část, s výjimkou objektu, kde jsou složité podmínky pro zásah, jednotlivé dopravní prostředky osobní nebo nákladní dopravy nebo plochy území do 500m2, nebo
b) záchranné a likvidační práce provádí základní složky, které není nutno při společném zásahu nepřetržitě koordinovat.


Druhý stupeň poplachu

Druhý stupeň poplachu je vyhlašován v případě, že
a) mimořádná událost ohrožuje nejvýše 100 osob, více jak jeden objekt se složitými podmínkami pro zásah, jednotlivé prostředky hromadné dopravy osob, cenný chov zvířat nebo plochy území do 10 000m2,
b) záchranné a likvidační práce provádí základní a ostatní složky z kraje, kde mimořádná událost probíhá, nebo
c) je nutné nepřetržitě koordinovat složky velitelem zásahu při společném zásahu.


Třetí stupeň poplachu

(1) Třetí stupeň poplachu je vyhlašován v případě, že
a) mimořádná událost ohrožuje více jak 100 a nejvýše 1000 osob, část obce nebo areálu podniku, soupravy železniční přepravy, několik chovů hospodářských zvířat, plochy území do 1 km2, povodí řek, produktovody, jde o hromadnou havárii v silniční dopravě nebo o havárii v letecké dopravě, nebo
b) záchranné a likvidační práce provádí základní a ostatní složky nebo se využívají síly a prostředky z jiných krajů,
c) je nutné složky při společném zásahu koordinovat velitelem zásahu za pomoci štábu velitele zásahu a míst zásahu rozdělit na sektory a úseky.
(2)Na základě rozhodnutí řídícího důstojníka hasičského záchranného sboru kraje oznamuje operační a informační středisko kraje vyhlášení třetího stupně poplachu poplachového plánu kraje hejtmanovi. Stejným způsobem nebo na základě žádost velitele zásahu se oznamuje vyhlášení třetího stupně poplachu poplachového plánu kraje starostovi obce s rozšířenou působností.


Zvláštní stupeň poplachu

(1) Zvláštní stupeň poplachu je vyhlašován v případě, že
a) mimořádná událost ohrožuje více jak 1000 osob, celé obce nebo plochy území na 1 km2,
b) záchranné a likvidační práce provádí základní a ostatní složky včetně využití sil a prostředků z jiných krajů, popřípadě je nutno použít pomoc podle §22 zákona nebo zahraniční pomoci,
c) je nutné složky při společném zásahu v místě zásahu koordinovat velitelem zásahu za pomoci štábu velitele zásahu a místo zásahu rozdělit na sektory a úseky, nebo
d) společný zásah složek vyžaduje koordinaci na strategické úrovni podle §2 písm. c).
(2) Vyhlášení zvláštního stupně poplachu poplachového plánu kraje oznamuje operační a informační středisko kraje hejtmanovi. Stejným způsobem nebo na základě rozhodnutí velitele zásahu se vyhlášení zvláštního stupně poplachu poplachového plánu kraje oznamuje starostovi dotčené obce s rozšířenou působností.
(3) Po vyhlášení zvláštního stupně poplachu poplachového plánu kraje operační a informační středisko kraje povolává a nasazuje síly a prostředky z kraje, koordinuje pomoc se sousedními kraji a informuje o vyhlášení zvláštního stupně poplachu poplachového plánu kraje generální ředitelství. Obdobným způsobem koordinuje pomoc operační a informační středisko generálního ředitelství.

 

 

Co je Rollover, Flashover, Backdraft?



Hasiči se při hašení požárů setkávají s celou řadou nebezpečí. V podstatě při každém požáru jim, podle toho co a kde hoří, hrozí popálení, intoxikace, opaření, fyzické a psychické vyčerpání, pád, poleptání, udušení, úraz elektrickým proudem, výbuch, zřícení konstrukcí a mnoho dalších nebezpečí.
Mimo tato častá a všeobecně známá nebezpečí mohou být hasiči a záchranáři ohroženi i jevy, které se vyskytují sice zřídkakdy, ale zato jsou o to intenzivnější a tím nebezpečné. Obecně je možno tyto jevy označit termínem nelineární průběh rozvoje požáru.

Konkrétně se jedná o tyto tři jevy:

 

 

Hašení olejů a jedlých tuků


V restauračních kuchyních, pekárnách a cukrářských výrobnách dochází často k požárům od fritéz a pečících zařízení, které mají nepříznivé následky pro lidi, objekty i jejich vybavení.

Tyto požáry jsou zpravidla zapříčiněny:
 závadami na zařízeních nebo nesprávně nastavenou teplotní hranicí
 starými a znečištěnými oleji s nízkým bodem vzplanutí
 malým množstvím oleje v lázni

Při požárech smažících a pečících zařízení dochází často ke zranění obsluhy způsobených horkým jedlým tukem nebo olejem v důsledku použití nevhodných hasicích přístrojů pro zdolání požáru. Vlivem nesprávného hašení těchto požárů vznikají následně i značné škody na vybavení a budovách.

Proč jsou požáry jedlých tuků vlastně tak problematické ve srovnání s požáry jiných hořlavých kapalin? Na rozdíl od jiných hořlavých látek jako je benzín, jsou jedlé tuky a oleje při teplotě vzplanutí od 300 - 3800°C ještě kapalné. Tento extrémně vysoký teplotní potenciál se mnohem hůř zchladí a nebezpečí opětného vzplanutí je u nich mnohem vyšší. Každá normální vodní kapka, která se ponoří do tohoto vřícího tuku, zvětší rázem svůj objem 1700 krát, tzn. exploduje a rozhodí hořící tuk z vany do celého prostoru.

Téměř ve všech evropských státech preferují protipožární předpisy pro provozy s fritovacím a pečícím zařízením použití hasicích dek a hasicích přístrojů s oxidem uhličitým pro hašení požárů jedlých tuků. V Americe a Austrálii již dlouho platí pro požáry jedlých tuků a olejů třída požáru K (Kitchen - kuchyně). Hasicí přístroje používané proti požárům jedlých tuků tam musí být vyzkoušeny na speciální třídu požáru, které vznikají u typické fritézy. Teprve po kladných výsledcích obdrží hasicí přístroj schválení pro použití proti požárům jedlých tuků.

Na základě těchto zjištění a skutečnosti, že často a opětovně dochází k požárům u fritéz a v pekárnách, které vedou k vysokým škodám na majetku a k ohrožení obsluhujícího personálu, rozhodl se Německý úřad bezpečnosti pro výživu a restaurace v roce 1999 provést základní testy hašení požárů jedlých tuků a olejů. V testech, které trvaly několik týdnů, byly v požární hale vyzkoušeny všechny na trhu dostupné hasicí deky a běžné typy hasicích přístrojů. Zkoušky byly provedeny na speciálně instalovaných fritézách a pečících troubách. Současně se ověřoval parametr ovlivňující zapálení tuku, jako např. teplota vzplanutí a odstup více pečících zařízení z hlediska přenosu požáru.


1) Výsledky požárních zkoušek přikrytím hořících tuků pomocí přístrojových krytů

Obvyklé je hašení požárů jedlých tuků zakrytím pomocí víka a tím zamezení přístupu vzdušného kyslíku. U malé pánve a masivního víka se tím často dosáhne úspěch. Pečící trouby a fritézy mají ale přece jenom větší plochu a přístrojový kryt je z relativně tenkostěnné nerez oceli. A to je důvod, proč prováděné zkoušky v žádném případě oheň neuhasily. Pevné zaklapávací i volné víko se účinkem vysoké teploty tak deformuje, že vzdušný kyslík opět pronikne k ohni a dusivého efektu se nedosáhne. Po krátké fázi vývoje par (asi 2 sec) od položení víka dosáhnou plameny opět původní výše. K tomu navíc vzniká další problém s víkem. Fritézy většinou stojí u stěny, kam lze na víko dosáhnout jen tehdy, když jej uchopíme skrz oheň. Toto pak způsobí těžké popálení obsluhujícího personálu. Bez pomůcek není odstranění víka možné. Hledání speciálních pomůcek při požáru je ze zkušenosti při vzniku paniky velmi problematické.

Závěr: hašení fritéz přikrytím víkem není možné!


2) Výsledky požárních zkoušek s použitím požárních dek

Ve stávajících protipožárních předpisech jsou u fritéz a pečících zařízení předepsány hasicí deky. V rámci požárních zkoušek byly prakticky testovány všechny na trhu dostupné protipožární deky schválené podle:
 4 DIN 14155
 4 EN 1869

Hasicí deky při použití na zakrytí požáru během několika málo vteřin prohořely. Žádná ze jmenovaných hasicích dek, která byla položena na hořící fritézu nebo hořící pečící troubu, požár neuhasila. Tyto výsledky všechny přítomné překvapily. Po přikrytí hasicí dekou a pečlivém utěsnění zařízení stejně vždy došlo ke vzniku postranních plamenů a následně i k plošnému prohoření horní plochy .Vzhledem k velkému vývinu tepla a vzniku postranních plamenů není možné provést ruční převlečení hasicí deky bez nebezpečí pro obsluhu.

Závěr: Očekávaný hasicí úspěch se nedostavil. Navíc je přikrytí hořící fritézy po jejím samovznícení hasicí dekou bez odpovídajícího ochranného obleku značně nebezpečné a může vést k popálení nekrytého povrchu těla zasahující osoby.


3) Výsledky požárních zkoušek s použitím hasicích přístrojů odzkoušených podle EN 3

K hašení požárů jedlých tuků jsou pro příslušná zařízení a podniky vedle hasicích dek předepsány i přístroje CO2.

Pro kontrolu správnosti tohoto předpisu byly vyzkoušeny všechny typy hasicích přístrojů, a to následovně:
  • CO2 přístroje
  • práškové přístroje
  • vodní přístroje
  • pěnové přístroje
  • vodní přístroje s aditivy

CO2 přístroje

Použití 2 a 5-ti kg přístrojů CO2 nevedlo k trvalému hasebnímu účinku, neboť nemají žádoucí ochlazovací efekt, a proto neustále docházelo k opětovnému vzplanutí. Plameny ohně a rozstřik oleje při vlastním hašení může zasahující osobě, která není chráněna, způsobit vážné zranění.
Tyto přístroje tedy neprokázaly účinnost při použití proti požárům jedlých tuků.

Práškové přístroje

Použití práškových přístrojů se jeví proti požárům jedlých tuků rovněž jako nevhodné. Uhašení se nedařilo, docházelo k okamžitým opětným vznícením. Při zásahu proud prášku naráží příliš prudce na plochu tuku, a to tak, že to vede ke zhoršení požáru. Oblak prášku vede k značnému snížení viditelnosti na hořící objekt i v celém prostoru. Další nevýhodou je, že použitý prášek velmi znečistí celý prostor zásahu, kde jsou potraviny.
Použití speciálních práškových aplikátorů nepřineslo pozitivní výsledek.

Vodní přístroje s čistou vodou

Vodní hasicí přístroje bez speciálních přísad přináší nebezpečí exploze oleje a bezprostřední ohrožení zasahujících osob. Jsou naprosto nevhodné. Na tom nic nezmění ani použití speciálních trysek, které velmi jemně proud vody rozptýlí.
Přístroje s čistou vodou nebo z nemrznoucí směsí nelze v žádném případě použít!

Pěnové přístroje

Hasební účinnost pěnových hasicích přístrojů spočívá v dusivém a ochlazovacím efektu, který je dosahován položením vrstvy pěny na hořící kapalinu. Při vysoké teplotě hořícího tuku se však ukazuje, že vrstva bránící přístupu vzduchu není dostatečně kompaktní a neprostupná. Velmi důležitým prvkem při hašení pěnou je použitá tryska přístroje, která vytváří jemnou mlhu. Pouze kombinace odpovídajícího pěnového hasiva a vhodné mlhové trysky dává nějakou šanci při zdolávání požáru jedlých tuků. Ale ani tak nepřichází úspěch vždy, protože čas hašení je relativně dlouhý (cca 15 sec) a hasební taktika (vzdálenost, kouty) hraje velkou roli. Zasahující osoba nemá zpravidla ochranný oděv a není dostatečně zaškolena pro takové speciální hašení.
Použití pěnového hasicího přístroje způsobuje zpočátku vznik plamenů, které dosahují výšky 2 až 3 m a které představují vysoké nebezpečí pro celý prostor.

Vodní přístroje se speciálními aditivy

Velmi dobrou účinnost proti požárům jedlých tuků a olejů vykazují vodní hasicí přístroje se speciálními aditivy, jejichž chemická reakce s olejem vytváří ochranný film.
 směs voda - aditivum vytváří krycí povrch na hořící tukové ploše (něco jako omeletu)
 vzniklá vrstva brání přístupu vzdušného kyslíku a uhasí oheň velmi rychle (1-2 sec)
 tato vrstva je kompaktní a nevzniká nebezpečí opětného vzplanutí

Při aplikaci hasiva prostřednictvím skrápěcí trysky je bezpodmínečně nutné se vyhnout ostrým plamenům a dosáhnout maximální chladící efekt. Při hašení není třeba použít zvláštní techniku. Pro ochranu zasahující osoby je však předepsán minimální odstup.

Závěr: Shrnutím požárních zkoušek, které německý úřad provedl, je, že pouze vodní hasicí přístroje se speciálními aditivy jsou bezpečnou variantou na zvládnutí požárů jedlých tuků a olejů.

Na základě výsledků získaných tímto úřadem se přijala různá opatření jak zlepšit protipožární ochranu při požárech jedlých tuků.
  • V předpisech bezpečnosti práce bylo upuštěno od hasicích dek a přístrojů CO2 a byly předepsány speciální hasicí přístroje pro hašení jedlých tuků.
  • Požární školení a výcvik byly upraveny.
  • Byl přepracován DIN standart pro testování přístrojů proti požárům jedlých tuků.
  • Všechny přístroje, které lze použít pro hašení požárů jedlých tuků, musí být úředně testovány zkušebnou na tukovém ohni (fritéza 36 l tuku).
  • Od roku 2002 zavedla Evropská unie třídu požáru F (požáry tuků) a stanoví dodatečné testy pro požáry jedlých tuků s normovaným požárním objektem, který bude muset hasicí přístroj pro hašení požárů jedlých tuků uhasit.
Firma FLN Feuerlöschgeräte Neuruppin Vertriebs GmbH reagovala velmi rychle na výsledky zkoušek Úřadu pro bezpečnost a již v 1.čtvrtletí 2000 získala schválení pro speciální hasicí přístroj na požáry jedlých tuků. U tohoto přístroje je použit speciální tekutý prostředek vytvářející krycí vrstvu pomocí speciální skrápěcí trysky. Zkušební objekt s obsahem 36 l hořícího tuku byl uhašen během doby kratší než 2 sec, a to bez jakýchkoliv zpětných zážehů. K tomu postačily 3 l hasiva, což je polovina jinak obvyklého množství. Tyto speciální přístroje jsou nyní schváleny také v České republice a lze je i zde použít k bezpečnému ovládnutí záludných požárů jedlých tuků. Na trh jsou dodávány pod označením T 9 PMDS.

(převzato z jiného webu)

  • Rollover
  • Flashover
  • Backdraft

    Všechny tři jevy se od sebe liší silou svého účinku a fází požáru ve které mohou vzniknout.



    Žíhavé plameny (rollover)

    V počáteční fázi požáru je obyčejně k dispozici dostatečné množství kyslíku ve vzduchu. Při hoření dochází k vývinu zejména vodní páry a oxidu uhličitého, v menším množství vznikají oxid uhelný a oxid siřičitý.
    V místnosti zasažené požárem mírně vzrůstá teplota (asi 40 st.C), teplota plamene je cca 500 st.C.

    Rollover, někdy se nazývá flameover, vzniká tehdy, shromáždí-li se větší množství hořlavých plynů v počáteční fázi požáru u stropu hořící místnosti. Tyto velmi zahřáté plyny jsou vytlačovány zplodinami hoření z hořící místnosti do okolí, kde se mísí se vzdušným kyslíkem. Jestliže koncentrace hořlavých plynů dosáhne mezi hořlavosti, dojde k jejich vznícení a rychlému rozšíření požáru.

    Plameny se šíří velkou rychlostí v úrovni stropu na velké vzdálenosti do té doby, dokud nevyhoří všechny vzniklé hořlavé plyny. Proto se zasahující hasiči musí pohybovat v ohrožených prostorách při zemi a s nevyšší opatrností. Při hasebních pracích je důležité se soustředit na uhašení ohniska, neboť rollover vzniká pouze při intenzivním vývinu hořlavých plynů a par.



    Náhlé vzplanutí plynů v celém prostoru (flashover)

    V další fázi požáru dochází ke vznícení dalšího a dalšího materiálu v místnosti. Protože je stále k dispozici dostatečné množství kyslíku, vznikají vysoké plameny, které přemění laminární proudění spalin (obsahující horké hořlavé plyny a páry) v turbulentní. Dochází tak k celkovému zahřívání hořlavých materiálů v místnosti, intenzivnějšímu vývinu hořlavých par a stlačování studeného vzduchu do nižších úrovní. V místnosti vzrůstá teplota vzduchu na asi 700 st.C. Jestliže požár takto probíhá v uzavřeném prostoru, dochází brzo vlivem intenzivního hoření k úbytku kyslíku.

    Flashover se nazývá situace, kdy dojde k náhlému vzplanutí všech hořlavých materiálů v celém prostoru hořící místnosti najednou . Hlavní příčinou tohoto jevu je současné zahřátí všech hořlavých hmot v místnosti zplodinami hoření na takovou teplotu, při níž uvolňují ze svého objemu hořlavé plyny a páry. V momentě, kdy se koncentrace těchto plynů a par dostane nad spodní mez výbušnosti (teplota v místnosti je v tu dobu více než 800 st.C), dojde k jejich okamžitému vznícení.

    Hlavní nebezpečí flashoveru je v tom, že úplně ruší zásadu „při zemi je menší teplo“ a zasahující hasiči se mohou během zlomku sekundy ocitnout doslova v moři plamenů. Proto je spíše nemožné odhadnout, kdy tento jev nastane.

    Prevencí před flashoverem je dostatečné chlazení hořící místnosti a všech předmětů v ní roztříštěným proudem vody. Důležité je neustále přemisťovat směr proudu od stropu na hořící předměty a zpět.



    Explozivní hoření (backdraft)

    Po fázi volného rozvoje může při požáru v uzavřené místnosti dojít k takovému poklesu koncentrace kyslíku ve vzduchu, že není možné další plamenné hoření. Hořící místnost je zcela zaplněna hustým kouřem. Teplota v místnosti může dosahovat až 500 st.C, tlak vzduchu rychle roste. Vlivem intenzivního sálavého tepla dochází k uvolňování výbušných plynů (např. metanu) z předmětů v zasažené místnosti. Tyto plameny zvyšují spolu s horkými zplodinami hoření riziko vzniku backdraftu. Ten vzniká tehdy, vnikne-li do místnosti čerstvý vzduch s normální koncentrací kyslíku. Vniklý vzduch naředí směs horkých plynů pod horní mez výbušnosti. Nic pak nebrání výbuchu směsi hořlavých plynů a par v zasažené místnosti.

    Je třeba si uvědomit, že backdraft může vzniknout všude tam, kde požár probíhá v místnosti bez možnosti dalšího přísunu vzduchu během požáru (sklepy, byty s uzavřenými okny atd.). Při jakémkoliv porušení těsnosti takové místnosti může dojít k výbuchu. Varovnými signály upozorňujícími na nebezpečí backdraftu jsou: malé nebo žádné plameny, žlutošedý až černý kouř, malými netěsnostmi unikají obláčky kouře (jako zpod pokličky hrnce), extrémní sálavé teplo, drnčení okenních tabulí, pískání vzduchu proudícího malými netěsnostmi (např. okenními nebo dveřními spárami) do hořící místnosti, výrazný proud vzduchu proudícího do místnosti po otevření oken nebo dveří.

    Částečnou ochranou nebo zmenšením síly backdraftu je vytvoření větracích otvorů na nejvyšším místě nebezpečné budovy. Nebezpečné zahřáté plyny tak uniknou do okolního prostředí a sníží nebezpečí exploze v místnosti.



    Ing. Miroslav Lukeš
    Konspekty odborné přípravy jednotek PO

 
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA